Stanovování chloru v pitné vodě

Podle vyhlášky č. 252/2004 Sb. se v pitné vodě kontroluje obsah chloru volného. Tomuto požadavku vyhovuje pouze stanovení chloru metodou DPD podle ČSN ISO 7393-2. Nevyhovuje dříve běžná metoda s o-tolidinem, při které prakticky nelze stanovit chlor volný, neboť výsledkem stanovení je chlor celkový (aktivní).

Použitím činidel DUKE Cl1-DPD a Cl2-DPD odpovídá vzniklé zbarvení chloru volnému. Jeho obsah se určí na komparátoru s barevnými standardy. Obsah volného chloru má podle uvedené vyhlášky být do 0,3 mg/l.

Po přidání dalšího činidla Cl3-DPD po předešlém stanovení chloru volného odpovídá zbarvení chloru celkovému.

Kontrola obsahu celkového chloru není vyhláškou vyžadována, výjimkou jsou případy, kdy se provádí úprava chloraminem. Přesto však lze doporučit jeho stanovení občas provádět. V kvalitní pitné vodě, kde téměř nejsou přítomny ionty amonné, bude obsah chloru celkového prakticky roven obsahu chloru volného (tzn. že po přídavku činidla Cl3-DPD se intenzita zbarvení nezmění).

V případě, kdy obsah celkového chloru je zřetelně vyšší než chlor volný (po přídavku činidla Cl3-DPD se intenzita zbarvení zřetelně zvětší), je ve vodě obsažen také chlor vázaný (tj. chloramin), který vznikl z přítomných amonných iontů a chloru. Potom je vhodné nechat ve vodě (vzorek odebrat před chlorací !) v laboratoři zkontrolovat obsah amonných iontů NH₄⁺ a také iontů dusitanových NO₂^-, zda jejich obsah nepřevyšuje hodnoty uvedené ve vyhlášce. Zvýšená koncentrace těchto iontů většinou signalizuje fekální znečištění vody. V takovém případě se vhodné provést bakteriologický rozbor.